Foto z podzimních cest

Vyprávění o našem dalším květnové cestování jsem již pojal volně, jako sled zajímavých a spíše dokumentujících fotografií, jak asi vypadá měsíční žití a cestování autem na jižním ostrově NZ za vrcholícího podzimu...

Policista s radarem, nebo zoufalý backpacker hledající, kde asi dnes přespí? :-)


Ostřílená levostranná řidička (zatímco vedle sedí a surfuje zoufalý backpacker :-)


Tajuplné večerní jezero Daniel po bouřce


Sluneční paprsky mezi stromy na ranní cestě zpět do údolí...


Okolní kopce z vyhlídky v Lewis Pass, v protějším údolí začátek nádherné několikadenní St. James Walkway


Dva horalové po vystoupání více než 1500 výškových metrů za hodinu a půl


Ranní opar na jezírku v Lewis Pass


Zemská trhlina v pralese, která vznikla po masivním zemětřesení v Buller Gorge v roce 1929


Překrásné pobřeží West Coast


Punakaiki, neboli palačinky, zatím z dálky...


Příboj přímo mezi skalními útvary v Punakaiki


A takhle vypadá Punakaiki, neboli palačinky...trochu Adršpach, ne? Jen to moře nám tu kapánek přebývá...:-)


Velmi mrazivý východ slunce v Cameron Flat (Haast Pass)


Peťa chytil pstruha a tento "kuchyňský stůl" je venkovní barbeque v parku v krásné podzimní Wanace...nedělní obědová fantazie...


A už se smaží...naštěstí ne v pekle, ale s kořením na grilu


Zasněžené vrcholky národního parku Mt. Aspiring nad temně modrým jezerem Wanaka


A takovéhle silničky a výhledy tady mají bohužel všude...chudáci řidiči se musí pořád kochat :-)


Podzim poblíž Queenstownu, lake Hayes


V létě centrum vodních sportů, v zimě lyžařské středisko...ale nádherně je tu pořád...Wanaka


Cesta na Queenstown zkratkou přes lyžařské středisko Cardrona...česká klasika - je to sice dál, zato horší trasa...:-)


Na kopci v mraku lyžařské středisko Remarcables...tam jsme s našim stříbrným miláčkem také byly...ale zpět u jsme jeli stopem :-(

Hokitika

Na cestě na jih nás na pár dní zdrželo počasí v městečku Hokitika na západním pobřeží. Nejdříve se hnaly bouřky nad mořem, později ale neomylně zamířily nad pevninu :-(





A tak jsme si našli několik kempů v okolí, spolu s několika zajímavostmi. To než nám počasí dovolí se opět vydat do hor, kamsi do závratných výšek s nádhernými výhledy…
Druhý den jsme si za občasných přívalových dešťů (neřídí se v nich úplně nejlíp) vyrazili do soutěsky Hokitika Gorge.



Zkoušíme také rybařit na jezeře Kaniere, ale kde nic, tu nic…stejně jako v řece Hokitika. Na první sladkovodní rybu si musím ještě pár dní počkat…
Poslední večer se nám špatné počasí odměnilo nádherným západem slunce kdesi nad Austrálií…

Inland Pack Track

Na kousek této známé trasy se vydáváme od jeho konce, z městečka Punakaiki. Cesta se nejprve kroutí vysokou trávou, podmáčenými křovinami a pak už neomylně zabočí k řece. Trasa je totiž známá především tím, že na ní stále brodíte vodu.
Začalo to zlehka, řeka široká, mělká, kameny tak akorát na stoupnutí a suchý přechod.



Ale ejhle, najednou před námi cesta končí v poněkud hlubší vodě…



Po prvním brodění ledovou vodou se dostáváme k přítoku potoka a brodíme podruhé, potřetí…a pak později už to i přestaneme počítat. A jestli si myslíte, že Gore-Tex® zvládne vše, tak jste vedle jak ta jedle…:-) Pěkně sundat fusky a hujajá na ostré říční „oblázky“…







Cílem dnešního malého výletu je tento obrovský útes Ballroom, pod kterým se v klidu vyspí několik desítek až stovek lidí.



A brody nás čekají i cestou zpátky, nevyschly, potvory :-)



A tady je vidět, jak to Marťu bavilo i v mokrých botách…

Denniston a Charming Creek

Deniston je překrásná, na svou dobu neuvěřitelná technická památka. Konkrétně se jedná o nákladní lanovku na černé uhlí, která se nachází na západním pobřeží jižního ostrova, kousek od správního města Westport.
Do Denistonu přijíždíme až k večeru, usídlujeme se na parkovišti nad lanovkou a vychutnáváme si nádherný západ slunce, který společně s krajinným muzeem vypadá více než božsky.







Horní stanice ve výšce cca 600 m nad mořem. Zde probíhala nakládka vytěženého uhlí.





Celkové převýšení bylo 518 metrů na trase 1,7 kilometru, s jednou mezistanicí. Když si uvědomíte, že lanovka byla vybudována v roce 1879 a jeden vozík naložený uhlím vážil přes 3 tuny, jen žasnete…







Za 88 let existence těžby se lanovkou přepravilo přibližně 13 miliónů tun uhlí. Ve spodní stanici bylo uhlí z vozíků překládáno do klasických vlakových vagónů a v blízkém Westportu do nákladních lodí.

Druhý den popojedeme severním směrem, ke krátké značené trase jménem Charming Creek Railway. Několikakilometrová trasa vede po bývalých kolejích, kudy se vozilo dřevo a později i uhlí speciálním vlakem s malou dieselovou lokomotivou, která více připomínala traktor než své větší kolejové sestry.


Nejprve malé nádražíčko, kde se suroviny překládaly důmyslným systémem bez nutnosti lidské i jiné síly (čistá gravitace) do klasických vagónů a pokračovaly dále.



Dále už trať vedla úzkou, strmou soutěskou, přes malý, ale vysoký most, několika tunely raženými ve skále, stále vzhůru do hor k lomu…







U vysokého vodopádu, bývalé pily, obracíme, na celou trasu přeci jen nezbývá čas.