Heaphy track

S hrůzou zjišťuji, že tu mám ještě nějaké resty z novozélandského léta, a to dokonce z konce ledna. A tak tedy prosím, zde kapitánův (lodní) deník z přechodu téměř od pobřeží k pobřeží, tedy ze slavného Heaphyho tracku… Sraz v městečku Karamea s Marťou lehce nestíháme, ráno ještě vyhazujeme Veru se Stankou na letišti v Christchurch, v poledne se zastavujeme v Kaikouře pro poštu a hurá přes Hanmer Springs na Westport a zmiňovanou Karameu. Bohužel první plán být v cíli před západem slunce nevyšel, ten nás zastihl těsně za Westportem, stále 3 hodiny před cílem.

Za hluboké tmy kolem desáté hodiny dorážíme utrmáceni do kempu, kde na mě čeká, k mému opravdu velkému překvapení, narozeninová párty. Klobásky se pečou, pivko se chladí a dárečky čekají celé odpoledne s večerem… Nakonec se dočkaly. Vyrážíme brzy ráno, našeho stříbrného miláčka necháváme stát v Karamee v kempu a kiwikárou jedeme směr Murchison a Motueka. Poslední kilometry jsou obzvláště výživné, čekají nás tři brody a už předem nečekáme, že přejedeme přes všechny…ale podaří se! Namazat, nastříkat repelentem a vzhůru na Aorere shelter. Po zhruba třech hodinách staneme u shelteru, s krásnou vyhlídkou na okolní kopce. Večer paříme ve stanu Bang a dobrou noc.

Ráno pokračujeme ve stoupání až k Perry Saddle Hut, kde začíná ohromná náhorní plošina, občas podmáčená, se spoustou povodňových visutých mostů (tzv. swing-bridge). Míjíme několik horských chat, stále lehce do kopce a skopce, za občasného deště. Před soumrakem dorážíme na Mackay Hut, rozbíjíme stany na dřevěných plošinách a drze se jdeme ohřát do chat a uvařit večeři. A za silného větru usínáme. Třetí den nás čeká klesání. Od rána až do večera. Krajina pomalu přechází z náhorní sub-alpinské plošiny opět do zarostlé buše a později až téměř do tropického pralesa. Obědová pauza se koná na Lewis Hut.

Po obědě přecházíme několik pořádně dlouhých lanových mostů přes Lewis River a cestu si razíme zmíněným, téměř tropickým pralesem.

Pravěký strom Kauri, který je v dnešní době na Novém Zélandu téměř vykácen pro jeho kvalitní dřevo (dnes již naštěstí chráněn zákonem)…:-(

V pozdním odpoledni dorážíme k Heaphy Bluff, kde nás vítá šumící moře, příjemná teplota, slunce a jemný zelený trávník, jako stvořený k válení se…a k opékání toastového chleba na venkovním grilu.

Stavíme stany, večer hrajeme opět Bang a bráníme se nájezdům drzého Pukeka (velmi, velmi drzý pták velikosti menší slípky, který krade vše, co není přivázané…a občas i to zvládne :-)), otravných Sandflies, to vše v malém shelteru plném pavouků. Vstává se nám vesele, leč brzy, máme toho dnes před sebou opravdu hodně. Cesta vede nejprve palmovým hájem, později pobřežní vegetací a i po pláži.

Cestou krátká, ale velmi krátká zastávka u Katipo shelteru (Katipo je jediný novozélandský jedovatý pavouk, kdo a proč asi dal tomuto přístřešku takové jméno…). Moře je dnes pořádně rozbouřené.

A po poledni konečná, na parkovišti, kde už nás netrpělivě vyhlíží náš stříbrný miláček, natěšený na dlouhou cestu za kiwikárou zpět na východní pobřeží. Ještě společná fotka, Kamate na Heaphyho!