Zelandsky raj: Cesta z města

Po kratší zastávce v Aucklandu a návštěvě oddělení klinické farmacie v nemocnici, kde jsme si připadali doslova jak Alenka v říši divů, jsme opět raději prchli z města zpět do divočiny. Není divu, po téměř roce stráveném na jižním ostrově, kde je víc divoce žijících zvířat než lidí, a přes cestu vám přeběhne víc ovcí než kolik potkáte aut "doprotivky", byl pro nás přechod zpátky do civilizace a ruchu velkoměsta docela stresující. Najednou davy lidí, kteří jsou úplně všude. Tolik aut, co jsme potkali v Aucklandu za jeden den jsme nepotkali na jihu za celou dobu.

Nabrali jsme směr sever a první zastávkou byla pláž Mangawhai, jedna z oblíbených serfařských pláží. I když jsem se už od Raglanu těšila, že se konečně zase svezu na vlně, bohužel příliš velká výška a síla vln mi opět nedovolila oprášit prkno a navléct na sebe neopren, ach jo :-(

Přespali jsme v DOC kempu na nádherné písečné pláži Uretiti beach a ráno vyrazili do blízkého města Whangarei a jeho hezky upraveného centra kolem přístavu.

V průvodci jsme si našli krásný jednodenní track z Ocean beach přes přímořský, sopečný hřeben Bream Head.

Na první pohled nijak zvlášť náročný track nás docela překvapil. Asi už jsme krapet z formy (přeci jen největší trajdáni po horach je za námi a cestování po severním ostrově na rozdíl od jihu je již více méně autoturistikou). Závěrečné prudké stoupání nás nutilo dělat stále častější kochací pauzy :-) ovšem výhled ze skalnatého vrcholku na protilehlý poloostrov a Tichý oceán při západu slunce za to rozhodně stál.

Závěr parádního dne patřil luxusní večeři ve "vlastní" restauraci, neboli piknikové místo vedle pláže, při svíčkách a hlavně s vynikajícím novozélandským steakem (mňam, ty mi budou doma hodně chybět), to vše pod nádhernou hvězdnou oblohou... (ta romantika samozřejmě taky :-)

Trasa pro další den - Bay of Islands. Ráno jsme se vydali nádhernou přírodou po Scenic Route, která střídavě projížděla zelenými kopečky, pravidelně zastřihávanými ovečkami, "steaky" (jak říkáme zdejším kravám) a lemovala zátoky a krásné, liduprazdné (konečně) pláže. V městečku Rusell jsme si dali popolední pauzu a cestu do Paihia, základny pro turisty po ostrůvcích v Bay of Islands, jsme si zkrátili místním trajektem.

Samozřejmě nesměl chybět fishing. Tentokráte už to vypadalo nadějně :-)téměř učebnicové místo - kameny a hned hloubka, skvělé načasování - příliv, vynikající počasí - pod mrakem (takže ryby nevidí vlasec, ale jdou po čuchu) a hlavně ryby, které pořád ohlodávaly návnadu. "Jupííí, bude ryba!"...a ono prd... sinker se zasekl o šutr na dně, takže jsme přišli o poslední sinker a nově koupené háčky. Ale hlavní je se nevzdávat, že? :-)

Ráno opět fishing, tentokráte v kempu Maitai Bay na Karikari peninsula. Ač název zní spíš indicky, je to tak trochu soukromé Maorské území. Ne, že by tam byl vstup zakázán, to úplně ne, ale cestu lemují rozstřílené cedule, takže človek má celou dobu zvláštní mrazení v zádech a spíš si pomáhá z tama zase dál. Jinak zátoky a pláže parádní. Jenom rychle nafotit, nastartovat a pryč, co kdyby...

Nejsevernějším místem severního ostrova je Cape Reinga a cesta k němu vede po asi 130 km dlouhé nudli (Aupouri peninsula), a začíná ve městě Awanui, kde je nejhezčí galerie dřevěných věcí z Kauri stromů a dílna, do které se dá nahlédnout. Kauri stromy, které měli zde, byly staré kolem 45 tisíc let. Nepokáceli je, ale vyhrabali z bažin, kterých je v této části země docela hodně. O rozsáhlé a nekontrolované kácení tohoto drahého dřeva se postarali před dve stě lety Evropani, kteří vymydlili skoro půlku ostrova. Dneska, když projíždíte pastvinami s ovečkami a "stejky", se dá jen težko představit, že tu byl kdysi dávno obrovský prales s mohutnými stromy...

A konečně Cape Reinga. Maják v místě, kde se potkává Tichý oceán s rozbouřeným Tasmanovým mořem. A jak už je maorským dobrým zvykem, toto místo je opředeno úžasnými legendami. Jednak je to místo, kde podle domorodců duše mrtvých sestupují po útesech a kořenech stromů do moře a odplouvají pryč. Ale hlavně, když se zadíváte do místa, kde se potkávají "klučičí" vlny z Tasmanova moře a "holčičí" vlny Tichého oceánu, vypadá to, jako by spolu tancovaly.

Další zastávkou jsou obrovské písečné duny a začátek 90 Mile beach, která se dá projet v Jeepu. Naše autíčko je sice skvělé, ale přece jen nechceme riskovat zaseknutí se v písku a utopení auta při přílivu a necháváme ho na parkovišti u dun. Parádní místo na vyblbnutí, dokonce i Ondra se zde vrátil do svých dětských let :-)